Toto vyšetření patří mezi mladé techniky, rozvinuté nejvíce v průběhu 80.let. Má dnes zásadní význam ve vyšetřování měkkých struktur ramenního kloubu.
![]() | povrchy kostních struktur |
hlavice humeru, tuberculum majus et minus
akromion
klavikula
sulcus bicipitalis
processus coracoideus
lopatka
![]() | měkké tkáně |
šlacha dlouhé hlavy bicepsu
rotátorová manžeta - někdy i její diferenciace na jednotlivé svaly
burzy
m. deltoideus
akromioklavikulární skloubení
kloubní pouzdro
labrum glenoidale (posterior)
Nejlepší výsledky dává tato metoda při průkazu tekutiny, a tak je možné zjistit její přítomnost v kloubu, burze nebo podél šlach. UZ oceňujeme jako neocenitelnou a základní vyšetřovací metodu pro diagnózu exsudativní burzitidy, tenovaginitidy dlouhé hlavy bicepsu, synovitidy glenohumerálního skloubení a tekutiny v měkkých tkáních. Dále je UZ vhodná pro diagnostiku ruptury svalu procházející povrchovou fascií. Metoda je přesná i při určování větších kalcifikací a jejich lokalizace. Opatrnost je však nutná při posuzování změn rotátorové manžety. Degenerativní změny a ruptury se mohou projevovat obdobným UZ obrazem. Pokud je tedy podezření na tyto stavy, je výhodné uvažovat o kombinaci s vyšetřením MRI či artroskopií.