Sonografické vyšetření ramenního kloubu

Toto vyšetření patří mezi mladé techniky, rozvinuté nejvíce v průběhu 80.let.  Má dnes zásadní  význam ve vyšetřování měkkých struktur ramenního kloubu.

Přehled sonograficky odlišitelných struktur

povrchy kostních struktur

  1. hlavice humeru, tuberculum majus et minus

  2. akromion

  3. klavikula

  4. sulcus bicipitalis

  5. processus coracoideus

  6. lopatka

měkké tkáně

  1. šlacha dlouhé hlavy bicepsu

  2. rotátorová manžeta - někdy i její diferenciace na jednotlivé svaly

  3. burzy

  4. m. deltoideus

  5. akromioklavikulární skloubení

  6. kloubní pouzdro

  7. labrum glenoidale (posterior)

Zhodnocení výtěžnosti UZ vyšetření

Nejlepší výsledky dává tato metoda při průkazu tekutiny, a tak je možné zjistit její přítomnost v kloubu, burze nebo podél šlach. UZ oceňujeme jako neocenitelnou a základní vyšetřovací metodu pro diagnózu exsudativní burzitidy,  tenovaginitidy dlouhé hlavy bicepsu, synovitidy glenohumerálního skloubení a tekutiny v měkkých tkáních. Dále je UZ vhodná pro diagnostiku ruptury svalu procházející povrchovou fascií. Metoda je přesná i při určování větších kalcifikací a jejich lokalizace. Opatrnost je však nutná při posuzování změn rotátorové manžety. Degenerativní změny a ruptury se mohou projevovat obdobným UZ obrazem. Pokud je tedy podezření na tyto stavy, je výhodné uvažovat o kombinaci s vyšetřením MRI či artroskopií.