Glenohumerální nestabilita

Glenohumerální nestabilita ramenního kloubu se stává v posledním období novou klinickou jednotkou. Existence glenohumerální nestability je vázána na nadměrnou pohyblivost hlavice humeru vůči kloubní jamce. Nadměrná pohyblivost hlavice humeru není způsobena poškozením samotné kostěné kloubní jamky³, ale zejména dalších, pro stabilizaci glenohumerálního skloubení důležitějších struktur, které představují:

které za normálních okolností brání nadměrnému pohybu. Pokud je jejich stabilizační funkce narušena, tak dochází k subluxacím nebo až luxacím hlavice humeru s následnou traumatizací okolní měkké složky.

Prototypem tohoto onemocnění je klasická akutní luxace glenohumerálního skloubení traumatické etiologie s typickým obrazem.

Obrázek luxace glenohumerálního skloubení

UZV obraz  a schéma luxace glenohumerálního skloubení

videoklip luxace glenohumerálního skloubení

RTG snímek luxace glenohumerálního skloubení

RTG snímek stavu po repozici luxace

Podobné změny jako u akutní luxace glenohumerálního skloubení⁴, však vznikají i u instability a chronických subluxací, kde jsou však změny samozřejmě daleko menší. Příčinami nadměrné pohyblivosti glenohumerálního skloubení mohou být drobná traumata labrum glenoidale nebo změny ve stabilizační funkci rotátorové manžety. Principem poruchy je vyklouznutí hlavice humeru z kloubní jamky v určité poloze, na jejímž podkladě dojde k traumatizaci rotátorové manžety a kloubního pouzdra. Tato situace nastává většinou při pohybu v krajních polohách. Příkladem takového pohybu může být hod oštěpem atd. Postižení jedinci někdy pociťují vyklouznutí kloubu a někdy zablokování ramene. U některých jedinců se však tyto subluxace vyvíjejí i při běžné denní činnosti , nejspíše na podkladě vrozené laxicity kloubního pouzdra, nebo v terénu, kde úraz poškodil stabilizační struktury ramenního kloubu. Nestabilita glenohumerálního skloubení se může projevovat v jedné rovině pohybu nebo postihovat více směrů najednou.

Směry možné nestability glenohumerálního skloubení

Nestabilita ramenního kloubu může být vázaná jen na jeden směr nebo jich postihovat více. Vzhledem k pevné stříšce akromia, který je nad hlavicí humeru a brání dislokaci směrem nahoru, jsou možné pouze následující směry instability nebo eventuální luxace

³ ta je příliš mělká, aby měla zásadní význam pro stabilizaci ramenního kloubu

⁴ i když samozřejmě diskrétnější