Pro poškození kloubního pouzdra existuje v literatuře mnoho názvů, která mají za úkol pojmenovat toto onemocnění. Z literatury je známo jako frozen shoulder, humeroskapulární periartritida, obliterující burzitida atd. Jestliže bychom při objasňování etiologie této poruchy vycházeli z jejího názvu, pak by kapsulitida představovala zánětlivé postižení kloubního pouzdra. V případě diagnózy adhezívní kapsulitidy se za primárně postiženou strukturu považuje pouze vnitřní strana kloubního pouzdra1, které je u normálního člověka natolik prostorné, aby umožnilo pohyblivost ramenního kloubu ve všech směrech bez problémů. Kapsulitida se projeví smrštěním vnitřní části kloubního pouzdra glenohumerálního skloubení. Glenohumerální kloub, pevně obalený kloubním pouzdrem, se pak nemůže pohybovat do žádného směru. Rotátorová manžeta a svaly ji vytvářející jsou zpočátku intaktní a změny v ní jsou jen sekundární.
Dodnes toto onemocnění není vlastně v lékařské obci přesně definováno. Je zde zřejmě nutné rozlišovat doposud!!!! nevhodně!!!! používanou klinickou dg., která spočívala v nálezu omezení rozsahu aktivních i pasivních pohybů, spojených s bolestmi. Stejné projevy však nemusí být spojeny jen s kapsulitidou, neboť stejné příznaky mohou mít např. burzitida, ruptura rotátorové manžety, tenovaginitida dlouhé hlavy bicepsu i bez postižení kloubního pouzdra. Nevylučujeme, že většina doposud diagnostikovaných případů adhezívní kapsulitidy byla spíše následkem výše uvedených procesů v okolí glenohumerálního skloubení než skutečnou adhezívní kapsulitidou.
Název adhezívní kapsulitida by měl být vyhrazen pro skutečně primární kapsulitidu, projevujícící se bolestivou restrikci kloubního pouzdra a globálním !!! omezením hybnosti do všech směrů, bez přítomnosti primární patologie okolo ležících struktur. Již na počátku této kapitoly však musíme zdůraznit, že jsme se setkali pouze s minimem klinických stavů, které by odpovídaly diagnóze adhezívní kapsulitidy2.
Jestliže tedy diagnóza adhezívní kapsulitidy není možná na podkladě klinického nálezu, co je tedy diagnostickou metodou volby k jejímu ověření?
Dnes se pokládá za metodu volby artrografie, která prokáže restrikci kloubního pouzdra a zároveň vyloučí rozsáhlou rupturu rotátorové manžety. Domníváme se však, že je bezpodmínečně nutné vstupní UZ vyšetření nebo následně MRI, které vyloučí výše uvedené patologické procesy s podobným obrazem.
Primární kapsulitida probíhá ve 3 fázích, z nich každá trvá asi 3-4 měsíce
 |
Bolestivá fáze |
Náhlý vznik obtíží, s převahou nočních obtíží. Klidové bolesti. Rozvíjí se spazmus svalstva a omezení hybnosti kloubu.
|
Adhezivní fáze |
Nastupuje s postupným rozvojem omezení hybnosti a ústupem bolestivosti, která je nyní v této fázi snesitelná.
|
Fáze rezoluce |
V této fázi dochází ke snižování bolesti a zvětšování hybnosti, která se však nemusí zcela upravit.
I když příčina této afekce není známa, je patrná souvislost s některými jinými onemocněními. Adhezívní kapsulitida se častěji vyskytuje např. u diabetes mellitus (u této choroby se může vyskytnout i oboustranná kapsulitida??), plicních afekcí, onemocnění štítné žlázy nebo renální insuficience.
Diagnóza adhezívní kapsulitidy spočívá v nálezu:
omezení globální hybnosti ramenního kloubu
vyloučení ostatních patologických stavů, které se mohou tímto obrazem projevit (ruptury, synovitida,tumory, burzitidy atd).
eventuální průkaz při artrografii glenohumerálního skloubení
1 nikoliv část tvořenou rotátorovou manžetou
2 zhruba l-2 případy za 3 roky při vyšetření více než tisíce pacientů s bolestmi ramene, a to ještě v období, kdy jsme nevyšetřovali MRI