Obecné rysy myofasciálního syndromu

Pacient udává bolesti, které jsou spontánní nebo mohou být vyvolány aktivními pohyby (kontrakcemi) postiženého svalu. Bolesti jsou spíše difúzní, tupé, většinou nepříliš intenzivní, pociťované uvnitř svalů, mají chronický ráz. Většinou jsou vyvolané nebo zhoršené pracovním přetížením a infekcí. Pacient si na ně časem, pokud mu nebyla poskytnuta adekvátní péče, zvykne a rezignuje. Jejich příčinu si pacient sám diagnostikuje jako revma!!! Pacient se mimo těchto bolestí cítí zdráv, může však dojít k sekundární neurotizaci pacienta.

	Rozsah aktivního pohybu může být pro bolest lehce omezen. Rozsah pasivního pohybu v glenohumerálním skloubení je také omezen ve stejném rozsahu. Pasivní protažení postiženého svalu do krajních poloh dokáže vyvolat intenzivní bolest ¹⁴. Omezení rozsahu pohybů je ve srovnání s postižením u zánětlivých afekcí ramenního pletence nepatrné.
	Bolesti zesílí při vyšetření pohybu proti odporu (izometrické kontrakci)
	V postiženém svalu existuje několik bodů, které jsou bolestivé na palpaci a při jejich stisku dojde k vyvolání bolesti v lokalizaci identické s klidovou bolestí obtěžující pacienta¹⁶. Samotný spoušťový bod (trigger point) je většinou spontánně nebolestivý.
	Kontrolní laboratoř je v těchto případech vždy v normě a RTG, UZ vyšetření ani MRI či CT neodhalí příčinu obtíží.

¹⁴ pozor – aktivní i pasivní pohyb je prováděn ve směru kontrakce svalu, kdežto pasivní protažení je prováděno naopak na opačnou stranu

¹⁶ pozor, tento bolestivý bod není totožný s místem, kde je bolest pociťována