Pohmat v oblasti ramenního pletence

Palpace je jedna z nejdůležitějších metod při vyšetření, neboť může odhalit patologickou strukturu. Nejcennější příznak pro přesné určení patologického ložiska při palpaci spočívá ve vyvolání bolesti, která svojí intenzitou a kvalitou odpovídá obtížím pacienta. Palpace dokáže suverénně lokalizovat patologické ložisko v těch oblastech, které se nacházejí těsně pod kůží a nehrozí zde zároveň záměna s ostatními strukturami5.

Palpaci je vhodné provádět systematicky. Vyšetřujeme i struktury, které pacient spontánně neudává jako bolestivé. Často je pacient překvapen objevem palpačně bolestivých struktur v oblastech, ve kterých původně bolest sám nelokalizoval. Typickým příkladem je například bolest při postižení akromioklavikulárního skloubení, které pacient často nedokáže lokalizovat přesně. Je nutné poprosit pacienta, aby si na počátku vyšetření sám ukázal na nejbolestivější strukturu v oblasti ramenního pletence. Pokud pacient dokáže bolesti dobře lokalizovat, jedná se o patologii této struktury6.

Místa s přesnou lokalizací patologického ložiska při palpaci

  1. akromioklavikulární skloubení

  2. sternoklavikulární skloubení

  3. šlacha dlouhé hlavy bicepsu

  4. processus coracoideus

  5. svaly a jejich spoušťové body - typické pro myofasciální bolesti

5 samotné glenohumerální skloubení je však palpaci hůře přístupné a hrozí záměna s ostatními strukturami (například rotátorovou manžetou). Zjistit náplň glenohumerálního kloubu je téměř nemožné a fluktuace spíše patří burzitidě.

5 souhrnem je možné říci, že pokud pacient sám lokalizuje přesně bolesti do určitého místa, jedná se o postižení tohoto místa. Na druhou stranu však existují i struktury, kde bolest vyzařuje difúzněji, takže pacient jejich postižení špatně lokalizuje, a proto nelze zapomenout palpovat tyto místa při každém vyšetření.